Impaktní neboli dopadové krátery můžeme najít prakticky na všech pevných tělesech sluneční soustavy. Většina vznikla v dávných dobách, krátce po vzniku Slunce a planet následkem jejich kolizí s planetkami a kometárními jádry. Fyzikální a chemické změny, které srážky s kosmickými tělesy doprovází se souborně nazývají impaktní procesy. Typickým tělesem, kde je možné detailně studovat stavbu a procesy vzniku impaktních kráterů je náš Měsíc. Nepřítomnost atmosféry a vody umožnila dokonalé zachování kráterů starých i více než 4 miliardy let. Planety s pevným povrchem a planetky jsou rovněž posety velkým množstvím impaktních kráterů. K jejich vzniku dochází i dnes i když s výrazně menší četností.

	Detailní snímek části povrchu odvrácené strany Měsíce ukazuje typické kráterové pole tvořené impaktními krátery různé velikosti a stáří. Největší kráter na snímku má průměr 42 km.		Kráter Koperník patří se svým průměrem 93 km k největším a nejzachovalejším impaktním strukturám na měsíčním povrchu. Vznikl srážkou s velkou planetkou před 800 miliony lety.
Planetka 951 Gaspra patří do velké rodiny malých planetek (asteroidů), jejichž vznik je spjat se vznikem sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Gaspra je těleso o velikosti 19x11x12 km a její povrch je poset četnými impaktními krátery.		I Saturnovy měsíce Enceladus (na snímku) a Phoebe v dávné minulosti zažily intenzivní bombardování kosmickými tělesy. Jejich povrch, tvořený směsí vodního ledu a hornin, je zjizven velkým množstvím impaktních kráterů, které vytváří neodmyslitelnou součást typického vzhledu povrchu většiny měsíců velkých planet.
	Povrch Merkuru je velice podobný našemu Měsíci. Četné impaktní krátery spolu se zlomy a hřbety vytváří bizarní scenérii pusté krajiny spalované žárem blízkého Slunce.		Studovat detaily na povrchu planety Venuše nám umožnila sonda Magellan. Na snímku je impaktní kráter o průměru 65 km, který dokládá, že ani tato planeta zahalená do husté atmosféry nebyla ušetřena kosmického bombardování.