| "Záříš krásně na obzoru nebe, ó Atone živoucí, jenž jsi žil na prapočátku. Když vycházíš na východním obzoru, naplňuješ celou zemi svou krásou... Ač samojediný, vytvořils ze sebe milióny bytostí, města, osady, cesty i řeky. Oči všech vzhlížejí k tobě, ó Atone dne, když vznášíš se nad zemí…" Hymnus faraóna Achnatona, oslavující Atona, boha Slunce |
||
| Slunce, oslnivě zářící kotouč na obloze, osvětlující a zahřívající Zemi, určující běh lidského času a rozhodující o bytí všeho živého. Jeho životodárnou roli si lidé uvědomovali od samého úsvitu lidských dějin. Ke sledování běhu Slunce sloužila již v pozdním neolitu celá řada kamenných staveb a památníků (viz obr. Anglie - Stonehenge). O významu a důležitosti těchto pozorování vypovídá nezměrné úsilí, s nímž byly tyto kamenné svatyně budovány. |
||
 |
 |
 |
| Uctívání Slunce spojené s jeho pravidelným pozorováním bylo součástí každodenního života ve velkých civilizacích starověku. Nové pozorovací metody byly prováděny za pomoci jednoduchých přístrojů. | Gnómon: Sloužil k určování slunečního času a slunovratů. Kolem roku 1100 př.n.l. jím čínský astronom Ču Kong změřil i sklon ekliptiky k rovníku. | Názory na podstatu Slunce prošly celou řadou proměn. V Ptolemaiově soustavě bylo Slunce jen planeta obíhající kolem nehybné Země. Teprve v 16. století Mikuláš Koperník v heliocentrickém systému povýšil Slunce do středu světa. |
| První zprávy o náhodném pozorování slunečních skvrn pocházejí z doby před počátkem našeho letopočtu. Již prvá pozorování Slunce dalekohledem potvrdila, že skvrny jsou skutečně reálné objekty na viditelném slunečním povrchu. Dne 23. června roku 1613 je jako první zakreslil Galileo Galilei. Pravidelným sledováním skvrn zjistil Christoph Scheiner brzy jejich pohyb, který správně vyložil otáčením rovníku Slunce jednou za 27 dní (viz obr.). Některé skupiny pozoroval po dobu až tří otoček. Současně dokázal, že některé velké sluneční skvrny lze s jistotou spatřit i pouhým okem, čímž potvrdil platnost dřívějších záznamů. Názory na podstatu skvrn byly v té době ještě velmi naivní. William Herschel se například domníval, že jsou to jen otvory ve žhavých slunečních oblacích, kterými pozorujeme chladné sluneční nitro. | ||
 |
 |
|
| ↑ Vlevo: Christoph Scheiner při pozorování Slunce. Projekční metoda pozorování odstranila nebezpečí poškození zraku při přímém pohledu do Slunce. Vpravo: Scheinerova kresba pohybu sluneční skvrny. | ||
