Radioaktivita je přirozená schopnost rozpadu atomových jader. Objevena byla Antoine Henri Becquerelem (1852-1908) v roce 1896 v solích uranu. Pozorované záření pečlivě zkoumala Marie Curie Skłodowska (1867-1934) se svým manželem Pierrem Curiem (1859-1906). V roce 1898 izolovali ze smolince (uranitu) nový silně zářící prvek rádium a jev nazvali radioaktivitou. Později izolovali ještě pronikavěji zářící prvek, který nazvali polonium. V rocev1900 Otto Walkhoff prokázal, že nové záření ničí biologické tkáně. V roce 1902 Ernest Rutheford (1871-1937) zjistil, že se chemické prvky mohou rozpadat, a pojmenoval jednotlivé typy záření α, β a γ.

Nalevo: Pierre Curie extrahuje rádium z uranu ve staré kůlně. Napravo: olejomalba Marie Curie Sklodowské (Dibnerův ústav historie, vědy a technologií, Cambridge, Massachusetts).
		Záření alfa: jde o uvolňování jader hélia (2p, 2n). Počet částic v jádře se sníží o 4, počet protonů o 2. Záření beta: jde o uvolňování energetických elektronů z jádra. Jeden z neutronů jádra se při tom přemění na proton. Záření gama: jde o uvolňování fotonů z vybuzených jader. ← Radioaktivní rozpadové řady.
			← Antoine Henri Becquerel, objevitel radioaktivity (1852-1908)
Alfa rozpad – emise jádra helia.	Radioaktivní smolinec (uraninit), muzeum Kyushu, Japonsko.	Becquerelův experiment. Soli uranu osvítily zakrytou fotografickou desku.