Uran je třetí velkou planetou sluneční soustavy a v pořadí sedmou od Slunce. Je na hranici viditelnosti pouhým okem, objevena byla však až pomocí dalekohledu anglickým astronomem Williamem Herschelem roku 1781. Kolem Slunce oběhne za dlouhých 84 roků, a tak pouze dlouhověký člověk prožije průchod planety celým zvířetníkem. Opozice se Sluncem se opakují v době jen asi o čtyři dny delší než je pozemský rok a tak se poloha planety mezi hvězdami dlouhodobě mění jen pomalu. Uran je v průměru přibližně čtyřikrát větší než naše Země. I ve větším dalekohledu lze rozeznat pouze malý namodralý kotouček bez jakýchkoliv podrobností a tak naprostá většina informací o fyzikálních poměrech na planetě pochází od sondy Voyager 2. Planeta je složena hlavně z vodíku a helia, v jejím nitru pak lze předpokládat jádro z křemičitanů a železa a kolem něj plášť z vody, methanu a amoniaku. V atmosféře planety, která je z vodíku a helia nebyly zjištěny žádné podrobnosti. Zajímavostí planety je sklon její rotační osy. Ten leží téměř v rovině její dráhy a tak se planeta při svém oběhu kolem Slunce jakoby "kutálí." Ze Země tak můžeme pozorovat např. severní pól, po dvaceti letech pak rovníkové partie a po dalších zhruba dvaceti rocích jižní pól planety. Tuto zvláštnost nesdílí žádná z ostatních planet. I Uran má početnou rodinu měsíců, do konce roku 2002 jich bylo známo 21. Pouze 5 z nich jsou ale větší tělesa objevená již pozemskými dalekohledy. Ostatní jsou drobné objekty o rozměrech maximálně několika desítek kilometrů. Podobně jako Saturn má i Uran soustavu prstenců. Jsou ale ze Země obtížně pozorovatelné a tak byly objeveny až v roce 1977. Jejich existenci potvrdila pak i sonda Voyager 2. |
|
|