Podzimní obloha

Podzimní obloha nám jako jediná neposkytne komfort základního záchytného útvaru, jakým jsou letní a jarní trojúhelníky či zimní mnohoúhelník. Nenachází se zde totiž dostatek jasných hvězd či na první pohled jinak význačných hvězd.

Podzimní obloze však dominuje souhvězdí Pegasa zobrazující bájného okřídleného koně. Bohužel pro nás je nebohé zvíře na obloze hlavou dolů a navíc jeho zadní nohy tvoří samostatné souhvězdí královny Andromedy. Jakýsi výchozí orientační útvar lze však přece jenom spatřit v takzvaném "pegasově čtverci", čtyřech hvězdách tvořícím koňovo tělo. Vpravo dolů pak navazuje hlava, vpravo nahoru přední nohy a vlevo nahoru zadní nohy, jinak zmiňovaná Andromeda.

V Andromědě se také nachází jedna z nejkrásnějších galaxií severní oblohy M31 přezdívaná Velká galaxie v Andromědě (někdy nesprávně Velká mlhovina v Andromědě). Jedná se o naši nejbližší sousedku, vzdálenou "pouhé" 2 miliony světelných let, která je bez problému viditelná pouhým okem. Jedná se současně i o nejvzdálenější objekt, který lze na obloze neozbrojeným okem bez problému rozlišit.

Pod Pegasem a Andromedou nalezneme nevýrazné souhvězdí Ryb s několika hezkými galaxiemi. V něm se nachází i tzv. jarní bod. Nejedná se o kosmický objekt, ale o průsečík nebeského rovníku s ekliptikou, který byl definován jako počátek souřadnic pro měření poloh vesmírných objektů. Jeho význam je tedy obdobný jako význam Greenwichského poledníku na Zemi.

Ještě jižněji se setkáme se souhvězdím Velryby a s proměnnou hvězdou Mirou. Její jméno by se dalo překládat jako "podivná" a vychází z toho, že hvězda periodicky (v cyklu cca 300 dnů) mění svoji jasnost. Rozdíly jsou na první pohled zřejmé a sama hvězda svítí v maximu více než 100x jasněji než v minimu.

Vlevo od pegasova čtverce si též lze všimnout souhvězdí Berana s dvojhvězdou Mesarthim, rozlišitelnou i malým dalekohledem, nad ním pak souhvězdí Trojúhelníku s galaxíí M33.