Pozorování v astronomii lze v současné době rozdělit na dvě základní kategorie, které zároveň určují i takřka jediné dvě možnosti, jak dnes být astronomii s dalekohledem prospěšný:

První jsou špičková vědecká pozorování, na které na naší hvězdárně nemáme jednak technické vybavení, tak především podmínky. Znečištění ovzduší a přesvětlená obloha je pro hvězdárnu v centru města smutnou realitou, jež bohužel velké vědecké objevy odsouvá do roviny snů. Budovat na Petříně velký teleskop současných parametrů nemá tedy jakýkoli smysl.

Druhou kategorií jsou pak pozorování založená na pořizování obrovského množství dat (byť za zhoršených podmínek) a jejich automatizované vyhodnocování. Laicky řečeno, jsou to pozorování založená na principu "hledání jehly v kupce sena". A přirozeně platí že čím soustavněji a intenzivněji se hledá tím roste naděje na úspěch. A přesně tento typ měření bude parketou MARK-a. Jeho kapacitu je plánováno využít při měření poloh planetek, detekci zákrytů extrasolárních planet nebo při zhotovování spekter hvězd. Všechna tato pozorování vyžadují zhotovování stovek a tisíců fotografií zdánlivě "nezajímavých" oblastí oblohy a výsledky odhalí až jejich statistické zpracování.

MARK tedy bude opravdu robot v Čapkovském slova smyslu tj. stroj, co koná práci, která by člověka nejspíš příliš neuspokojovala.